Mladý moderátor Řezníček ze zpravodajské redakce ČT, ustavený jako rozhodčí tohoto boje, okamžitě po jeho zahájení shodil totiž své vlastní pomyslné boxerské rukavice na podlahu ringu, a namísto nestranného řízení boje dvou ustavených soupeřů, pro které byl vybrán, začal do jednoho z nich – a to do Babiše – bušit holými pěstmi a s tak bojovým elánem, jaký ve svém účinkování v ČT ještě nepředvedl. Takže boj, v němž měl tento tzv. moderátor fungovat jako nestranný rozhodčí, dbalý dodržovat v souboji ustavených dvou soupeřů neutralitu a dodržování zásady fair play, se od první minuty představil jako neochvějný komplic generála a nepříčetný nepřítel bývalého premiéra, čímž se dlouho ohlašovaný duel Pavel–Babiš proměnil v nelítostnou rvačku dvou proti jednomu. A dodejme že ve rvačku, v níž výpady zákeřnější než generál a též častější než generál, vypaloval směrem k Babišově hlavě nikoli generál, ale právě muž ve skvěle padnoucím tmavomodrém obleku z redakce ČT.

Šlo o obraz natolik výmluvný a současně též o obraz natolik překonávající všechny dřívější ukázky lásky a přízně ČT vůči pražské kavárně a současně i její planoucí nenávisti vůči jejím kritikům, že přirozeně vyvolává tyto otázky:

Proč se tentokrát nedržela ČT aspoň trochu zpátky, aby přece jen, a to aspoň kousíčkem svého těla, mohla ještě i po prezidentské volbě či v případě nejnutkavější potřeby poukázat na svoji nestrannost, jak ji dodneška ve svém Kodexu slavnostně vyhlašuje? Či řečeno jinak: Proč za sebou zabila všechny možnosti a ponechala si pro sebe i pro současnou vládu možnost jedinou, kterou je prezidentské vítězství generála Pavla, jakožto jediné řešení, zbavující obě tyto instituce obavy, že do prázdnoty a vyprahlosti hlasu Fialovy vlády zazní čas od času též jasný, avšak pro vládu nežádoucí a rušivý hlas z Hradu.

Což nelze připustit a proto též Řezníček moderoval nedělní prezidentský souboj, jak jej moderoval. Bylo to zkrátka buď – anebo, a zřejmě se počítalo s dvojím: Buď že Řezníček s Pavlem spojenými silami a ústy Babiše prostě přeřvou a ukřičí, nebo ho svou otevřenou sprostotou znechutí natolik, že vstane ze židle a studio opustí.

Což by byl závěr pro příznivce generála Pavla snad nejideálnější, protože hned po něm by bylo možno spustit pokřik o tom, jak Babiš nedokáže snést jemu nepříjemné názory a otázky, jak je neuvěřitelně samolibý a jak nebezpečně slabé pro úřad prezidenta má nervy.

Ale stalo se cosi neuvěřitelného. Babiš to, co by možná devadesát ze sta z nás neustálo, s nevídanou trpělivostí, klidem a dokonce i s jistou elegancí ustál, když si na převahu dvou proti jednomu rozhodčímu debaty Řezníčkovi ani nepostěžoval. Čímž nám, voličům, ukázal cestu a nezvratně prokázal, že nervy má v pořádku. Jako špagáty.